Click--> POVÍDKA

Escape to the stars - 3.díl

6. listopadu 2010 v 9:35 | Alex |  Fan Fictions
Nikdy se mi nechce to přepisovat, protože je to dlouhý ale když se Vám to líbí :D Opět říkám, že tohle píšeme s kámoškou Polli (http://damien-nikee.blog.cz ) P.S: Ona píše Adama a já Tommyho...

The B-day present ♥

Adam:
Po očku jsem sledoval jak se všichni probouzí. Všichni asi byli rádi, že jsem v pořádku. Jak jsem předpokládal, všichni šli pro kafe. Nějakým záhadným způsobem jsem se vybelhal ven z pokoje a začal hledat nějakou bábu s kytkama. Chvilku to trvalo, málem mě navíc načapali kluci na kytkách (xD). Vzal jsem první růže, co jsem potkal a utíkal, no moc neutíkal, do pokoje. Šel jsem bosky, takže mi byla hrozná zima.
Trošku vyděšeně jsem koukal na barvu těch růží, pamatuju si ze školy význam těch rudých růží, pamatuju si význam jejich barev, snad to Tommymu nedojde. (btw. rudý růže-chci s tebou mít sex). Sednul jsem si na postel a zachumlal si ledové nohy pod peřinu. Proč je sakra v nemocnici tak hrozná kosa?!
"Hepčííí" přihlásil se o slovo kýchanec.
"No super"... zahýkal jsem (xD)
Tommy:
Celou cestu jsme se s klukama lochaly. Monte totiž vykládal historku o tom, jak uviděl po letech tvou tetu.
Chudák, má z toho šok do teď. Vešli jsme celý vysmátí do pokoje a uviděli Adama, jak se na nás momentálně ze své postýlky, usmívá.
"Ahoj, jak je ti?" přicupital jsem k němu a zvrhle si ho prohlížel.
"No skvěle" odpověděl, stále s úsměvem na tváři. Asi mu hráblo.
"Dobře ses vyspal?... U okna?" podovil se Issac.
Adam:
"A víš že i jo?!" zaculil jsem se.
"Tomýčku, zavři očička" zažvatlal jsem dětským hláskem. "No šup, šup" popohnal jsem ho, když se neměl k činu.
"Happy B-day Tommy!" zasmál jsem se a vrazil mu (ne, nebylo to nic do prdele :D) kytku do ruky. Musel sem na té posteli vypadat jako blb. Byl jsem spokojenej.
Tommy:
Nejdřív se dostavil šok a potom radost. "Adame" zasmál jsem se a objal ho. "Děkuju"
Úplně mě dojal.
Jenže ostatní se začali nehorázně chlámat. Otočil jsem se na ně.
"Rudý růže? Hmm"
"Ty kanče" smáli se a já byl asi zase mimo. Nechápal jsem je. Ale Adam asi jo. Zrudl jako ty růže v mé ruce.
"Není za co" dodal Adámek.
"Myslím, že večer Tě čeká ještě jeden dárek. Soudím tak, podle té barvy růží" vyprskl smíchy zase Issac.
"Hey, klídek!" zastavil jejich smích Adam, "Nebo snad závidíš?" mrkl na Issaca.
"Já budu prdel ještě potřebovat" podotkl.
Adam:
"Taky nechápu, proč ta baba tady prodává rudý růže. V nemocnici!" remcal jsem. Tommymu to asi ale pořád nedocházelo.
"To je OK Tommýku, z toho si nic nedělej" objal jsem ho.
On vypreparoval z té kytky jednu růži a vrazil mi ji do ruky, se slovy "Ať v tom nejsem sám" a odstartoval ohromný záchvat smíchu. Do dveří vletěla sestra. 
"Pane Lamberte! Okamžitě si lehněte!" zaječela na mě vyděšeně. Vrazila mi do ruky prášky, že mám být v klidu a kluci ať se uklidní. Pak zase odběhla.
"Ten moc v klidu nebude" řezali se kluci smíchy.
Tommy:
Hodil jsem na ně nechápavej pohled.
"Tak... Kdy Tě pustí domů?"  zeptal jsem se Adama.
"Tommy už se nemůže dočkat večera" vypukl další záchvat smíchu.
"Už mě nechte!" pípl jsem poníženě. "Nevím, snad brzo" řekl Adam.
"Asi bychom měli jít" navrhl Monte.
"Ne, já tu zůstanu." protestoval jsem.
"To nemusíš, máš narozky"odmítal Adam s vykulenýma očima.
"Právě... Nemám s kým je slavit. Budu tady rád se svým nejlepším kámošem." špitl jsem a usmíval se jako andílek.
Adam:
Když všichni odešli, přitáhl jsem si Tommyho do náruče.
"Promiň za ty růže" objal jsem ho. "Nechtěl jsem, aby si z tebe dělali srandu" pustil jsem ho.
"Vážně nechceš někam zajít? Aspoň se projít do parku?" usmál jsem se.
Než se vůbec Tommy stačil vzpamatovat, navlíkl jsem ho do jeho medvídkové bundy a sebe do kabátu, co mi kluci přinesli.
Natáhl jsem si jeansy, sakra, kterej blb vybral ty nejobtáhlejší, co mám. Chytnul jsem ho za tlapku.
"Tak pojď zlato" zasmál jsem se a přez jeho značný protest jsem ho táhnul ven.
Tommy:
Nevydal jsem ze sebe radši ani slovo. Byl jsem nehorázně rád, že s ním můžu být. Vyšli jsme před nemocnici a hned tam byl park.
"Krásný že?" nadechl se Adam a koukal kolem.
Pořád mě držel za tu ruku. Připadal jsem si jak buzna (eh, jenom připadal? XD)
Taky se na nás tak lidi dívali. Všechno mi ale bylo jedno. Vnímal jsem jen jeho přítomnost.
Bylo ticho. Chtěl jsem ho přerušit, ale zaboha jsem nevěděl jak.
"Ty jeansy jsem vybíral já"... TRAPAS. Úžasný, to se ti zase něco povedlo.
Adam:
Nic jsem mu na to neřekl. Byl jsem vlastně i trochu naštvaný, ale když mi pohladil hřbet ruky, tak jsem se nemohl zlobit. Objal jsem ho kolem pasu a dal mu pusu na tvář. Všichni na náš čuměli.
"A kurva" zaklel jsem, když jsem uviděl Jessicu - fotografku. "Co je?" ptal se vyděšeně Tommy.
"Jessica" zašeptal jsem.
"Kruci" zavrčel Tommy. "Zdrháme?" zeptal jsem se.
"Ty nemůžeš" konstatoval.
"Tak jdeme zpátky" rozhodnul jsem. Rychle jsme se vydali směr nemocnice.
"To budou mít paparazzi zase o čem psát" brblal Tommy nespokojeně.
"Hmm..." zase jsem to posral.
Tommy:
"No, třeba... Třeba to bude ok, nějak se to vysvětlí" snažil jsem se nás oba uklidnit, ale věděl jsem, že melu kraviny.
"Zítra to určitě bude všude v novinách" povzdychl.
"No... Jestli ne ještě dneska"
Proč nemůžeme mít normální život?
"Ale notak... Nekaž si narozky" usmál se.
"No vidíš, řekneme jim, že jsi mi přál k narozkám" vymýšlel jsem plán.
"Už to neřeš" řekl.
"Tobě vážně tolik vadí, že nás spolu vyfotili?" vyprskl jsem. Zase bylo ticho...
Adam:
"Víš co-Běž!" zavrčel jsem.
"Ale..." zakoktal Tommy, "Vypadni!" zakřičel jsem.
"Ne" protestoval.
"Tak si do hajzlu rozmysli, co chceš!...au" chytnul jsem se za spánky.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Tommy a chytl mě za ramena.
"Vypal." zasyčel jsem. 
Naštvalo mě to, i když spolu nic nemáme, je to jako bych byl něco špatnýho. Měl jsem zmatek sám v sobě, nechtěl jsem ho mít  v něm, i když to bylo to, co mě teď tak vzalo.
Lehl jsem si oblečený do postele a přetáhl si přez hlavu límec od kabátu.
Tommy:
Koukl jsem do země. Proč zůstávat, když mě tu nechce? Vyšel jsem ven na chodbu a posadil se na židli.
Začal jsem brečet. No jo, citlivka... Nechtěl jse se odtama hnout. Nechtěl jsem být sám na svoje narozky. Ale nic jinýho mi asi nezbývalo.
Šel jsem se ožrat. V takovým stavu mě vidí Adam snad každej týden. Opil jsem se o něco míň než minule. Řekl bych. Protože jsem mohl normálně, i když přiopile mluvit.
Vrátil jsem se do nemocnice. Divím se, že mě tam pustili. Šel jsem za Adamem.
Vletěl jsem dovnitř. Seděl na posteli a prohlížel si fotky.
"Ahoj Adame" řekl jsem vážně.
Ale pak jsem vyprskl smíchy. "Jak se máš?" sklátil jsem se na židličku vedle dveří.
Adam:
To si ze mě ten skřet dělá kule doprava (čtěte prdel xD).
"Tommy! Co tu děláš?" zavrčel jsem.
"Spinkám" zaculil se. "Póóóójď" natáhl před sebe ruce, aby mě mohl obejmout.
Shodil jsem ho ze židličky.
"Až vystřízlivíš, tak se ozvy" ležel tam tak, jak jsem ho tam shodil. "Tele" konstatoval jsem jeho duševní stav.
Sednul jsem si na postel a pozoroval jak se tam na té zemi mrví, vzpoměl jsem si, jak mě studila do nohou, když jsem šel pto tu kytku.
"Tommy chceš si lehnout za mnou?" zeptal jsem se potichu a doufal, že to nezaslechl. Jestli příjde, tak nebudu vůbec klidně spát.
Tommy:
Hned jsem vyskočil, zakopl a šel k němu.
"To víš že jo" usmíval jsem se.
"Promiň, nechci abys na mě byl naštvanej" omlouval jsem se a lehl si k němu. Posunul se až ke kraji.
"Prosím... Promiň" opakoval jsem. On pořád mlčel, asi byl naštvanej, což mě strašně mrzelo.
Přitulil jsem se k němu. "Bolí mě hlava" mrvil jsem se.
"Nemáš pořád chlastat" řekl a ani se na mě nepovídal.
Adam:
"Kurva Tommy, nevrť se" procedil jsem skrz zuby, mrvil se, no na určitém místě, kde to na můj stav mělo značný vliv.
"Když mě se špatně leží" zakňoural.
"Kdybys mě objal, bylo by to lepší" zaculil se. Mě polilo horko. Jednou ruku jsem si teda dal za hlavu a druhou ho obejmul kolem pasu.
"Ale nehýbej se" zavrčel jsem na něj. "Nóóó" zazubil se a přitiskl se na mě tak, že mi byl zadkem natlačený do rozkroku. Pevně jsem v dlani stiskl jeho triko.
"Tommy..." zasýpal jsem a kolem jsem ho trošku šťouchl do zadku."Tommy" vztekal jsem se. "Mmmmm" zavrněl a přitulil se ještě víc. Rezignovaně jsem si složil hlavu do jeho vlasů a pokusil se být v klidu. Narozdíl od toho tam dole.
Tommy:
Leželi jsme tam a já byl zase happy. Ale pořád jsem věděl, že je naštvanej.
"Adame?"... bolela mě hlava jak prase. Už zase jsme spolu skončili v posteli. Nestěžoval jsem si.
"Co?" zamrčel.
"Zlobíš se?" koukl jsem na něj. Motal se mi celej svět.
Moje hlava...
"Neměl bych snad?" zeptal se ironicky.
"Hmm. Tak mi teda řekni, co mám sakra dělat. Není pro mě lehký být tu s tebou" super, tohle jsem říct nechtěl. Ale pozdě, stalo se.
"A bolí mě hlava" jako kdyby ho to zajímalo.
Adam:
Dal jsem mu pusu do vlasů, na něj se prostě nedá dlouho zlobit. "Tak spinkej" zažvatlal jsem.
"Ale..." zaprotestoval.
"Tommy, jsi opilej!" řekl jsem mu, jako kdyby to nevěděl.
"No a?" uraženě nefoukl tváře, vypadal jako křeček.
"No nemá smysl nic řešit. Takže zavři oči a spi" rozhodl jsem.
"A já jdu taky spát" položil jsem hlavu zpátky na polštář a zavřel oči. Dělal jsem, jako když spím, ale v téhle poloze se prostě psát nedalo. Usnul jsem až někdy, kdy se do okení tabule začaly drát první sluneční paprsky a celá místnost měla narůžovelý nádech.
Tommy:
Vzbudil mě hluk, který dělal zřejmně Adam.
Otevřel jsem oči.
"Co to děláš?" zamžoural jsem po pokoji.
Stál u dveří, na židli ležela taška a on do ní něco skládal.
"Balím" odpověděl a koukl na mě. "Proč?"
"Protože mě pouští domů." usmál se.
"Fáákt? To je dobře" usmál jsem se a vstal z postele. 
"Už si vystřízlivěl?" změřil se mě pohledem.
"Promiň,jestli jsem měl blbý kecy" omlouval jsem se.
Přišel jsem k němu a objal ho.
"To je dobrý"
"Nechci abys byl naštvanej"
"Nejsem"
"Určitě?"
"Jo, a chci Ti to dokázat a omluvit se za to, jakej poslední dobou jsem" usmál se.
"Jak?"
"Vezmu Tě na výlet" tlemil se.
Jůů, tak já půjdu s Adámkem na výlet? (Polli má mega výtlem), Krása.
"Jo a... Koupil jsem noviny, už to tam je" hodil je po mě.
Adam:
Já jsem vážně blázen, no, aspoň se naučím lyžovat a třeba se budeme navzájem zahřívat. Hodil jsem tam poslední tričko. Nechápu, kdo to všechno vybíral. Byly to jenom upnutý a průsvitný věci. Asi ten úchyl Monte. Nasoukal jsem se do jedné z mikin co tam byly a tašku zavřel.
"Tak, jdeme"
Vyrazil jsem směrem ku domovu. Docela jsem se těšil na svou postel, svoje kafe, na všechno. Doma je doma. Před nemocnicí jsme si stopli taxíka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adommylover Adommylover | 6. listopadu 2010 v 11:52 | Reagovat

už s emoc těšim an další dílek :) hrozně mě to baví číst jsou rozkošný kluci  ušaty :D

2 Alex Alex | Web | 6. listopadu 2010 v 13:45 | Reagovat

roztomilí každopádně jsou :D

3 Eli Eli | 10. listopadu 2010 v 16:01 | Reagovat

Ahoojky pekna povidka kdypak bude dalsi doufam ze bude:)

4 Alex Alex | Web | 11. listopadu 2010 v 0:13 | Reagovat

[3]: další díl bude :) snad příští týden :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama