Click--> POVÍDKA

Jednodílná povídka - Jen mi věř

15. listopadu 2010 v 18:57 | Alex |  Fan Fictions
Táákže,, povídka Escape to the stars se spozdí, protože nechodím do školy a nemám jak psát (kdo neví o co jde, nepochopí :D)
Takžeee jsem se rozhodla, že napíšu aspoň jednodílnou (dlouho :D) povídku, abyste měli radoost. Samozřejmně Adommy :))


     Fajn, možná bych se neměl takhle deptat a popohánět,, ale sakra mám už jen půl hodiny. Co budu dělat? Á Tommy! Je vedle v maskérně.
Vletěl jsem do maskérny, přímo ukradl maskérce Tommyho ze židle a spěchal s ním k mému šatníku.
"Jsem v koncích..." sklopil jsem hlavu.
"Už zase nevíš co na sebe?"
"Ne"
"Kdyby fanoušci věděli, že ten slavnej Glam styl je moje práce, zadupali by nás oba" ušklíbl se a začal se přehrabovat v mé skříni.
Když se od ní konečně odtrhl, měl v ruce dvoje uplý kalhoty a ještě víc uplejší trička.
"Hmmm?" usmál se.
"Víš, že Tě nesnáším?" podotkl jsem a vzal si jedny kalhoty.
"Já tebe taky zlato" usmál se a odešel.
     Navlíkl jsem to na sebe a potom šel do maskérny, kde mi ještě upravily vlasy.
"Fajn, jdeme na to?" rozletěly se dveře a v nich stál Issac.
Kývl jsem a naposledy se na sebe podíval do zrcadla, potom jsem vyrazil.
Issac mě sjížděl pohledem, jako vždy.
     Vletěli jsme na scénu a odehráli koncert. Fanoušci řvali tak, až mě bolela hlava. Nic zvláštního na koncertu nebylo, Tommyho jsem opět slízal při Feveru, párkrát jsem se zavrtěl a každej byl spokojenej.
Jenže po koncertu jsme se s Tommym pohádali.


"O co Ti jde?"
"Mě? Mě o nic, to ty se pořád staráš o to, co nemáš!" vyjel po mě.
"Ne, já jsem se jen bál, že..."
"Bál? Tak ty ses bál jo? Myslím, že jsem dost starej na to, abych věděl, co mám dělat" strčil do mě a odešel.
Zůstal jsem tam stát, nesnášel jsem tyhle scény, které byly poslední dobou docela často. Proč jsme se vlastně pohádali? Jako vždy kvůli úplně debilitě. Přišel pozdě na autogramku a já se ho ptal, kde byl. Fajn, přehnal jsem to trochu ale mohl být milejší.
     Potom jsme jeli tourbusem do hotelu. Byl jsem unavenej, Tommy se mnou celou cestu nepromluvil, ani se na mě nepodíval.
Když jsme přijeli do hotelu, rozdělili jsme si pokoje. Tommy se mnou odmítl být v pokoji a tak byl s Issacem. Tohle mě naštvalo, protože vím, jak se tihle dva nesnáší. Copak je Issac lepší než já? Nesnáší mě Tommy víc než jeho? Byl jsem z toho v prdeli. Takže já byl s Montem.
"Hele, víš jak se Linda bála toho psa?" začal se smát Monte a vyprávět mi nějakou historku.
"Proč je na mě Tommy naštvanej?" nechtěl jsem řešit jeho psy a nějakou Lindu.
"No, tak nakonec jsme ho museli dát pryč, jenže víš co bylo po tom?" smál se ale já mluvil o Tommym.
"Možná bych se mu měl omluvit, co myslíš?" lehl jsem si na postel a dal ruce za hlavu.
"No nakonec jsme zjistili, že to byla fenka. Takže Linda si ji vzala zpátky" povídal.
"Jo, jdu se mu omluvit" rozhodl jsem se a vstal.
"Ty si blázen" podotkl Monte.
"Jo, to jsem" povzdechl jsem si a šel.
     "Tommy? Tommy prosím otevři" zaklepal jsem na dveře.
Otevřel Issac.
"Nechce s tebou mluvit" měl v puse žvýkačku a říkal to docela drsně.
"Hele nech toho a pusť mě za ním" strčil jsem do něj ale on se nenechal a strčil do mě taky. Byl jsem jak někdo, kdo se právě rozešel s jeho bráchem a přišel jsem se mu omlouvat.
"Sakra Issacu, jdi někam" zavrčel jsem na něj.
"Nemá zájem, slyšíš?" rozkřičel se. Jak nemá zájem? O mě? Já mu rozbiju hubu.
"O tebe už vůbec ne!" vrazil jsem mu pěstí a on zavrávoral ale hned se vzpamatoval.
Vrazil mi jednu taky. Chytl jsem se za nos, tekla mi krev.
"Ty hajzle" skočil jsem po něm a svalil ho na zem. Začali jsme se rvát.
      Ale přiběhl tam Tommy.
"Co děláte? Sakra nechte se!" zůstal stát ale když jsme nereagovali, pustil se do nás.
     Oddělil nás od sebe a nadával.
"Zbláznili jste se? Co si jako myslíte že děláte?"
"On mě k tobě nechtěl pustit" žaloval jsem.
"Protože s tebou nechci mluvit!" bránil ho.
"Jo, to jsem mu taky říkal" kývl Issac.
"Ty drž hubu!" křikl jsem na něj.
"Adame běž!" řekl Tommy.
"Ne! Prosím aspoň mě vyslechni, prosím" žadonil jsem a setřel si znovu krev z nosu, která mi stékala až k puse.
"Krvácíš" přišel ke mně Tommy a prohlížel si mě.
"Issacu prosím, odejdi na chvíli" obrátil se k němu.
"Cože? Sakra Tommy! On před tebou udělá chudáčka a ty vždycky povolíš! Vždycky!" zakřičel a uraženě odešel. Ještě před tím zařval "Nebuď z něho kurva tak posranej!". Potom třískl dveřma.
"Sedni si!" přikázal mi a já si sedl na postel.
Sedl si opodál, vedle mě.
"Tommy promiň... Já,,, já vím že je mi do toho, co děláš, houby. Ale pochop mě, já tě chci chránit" říkal jsem a hleděl mu přitom do očí.
"Adame už dost! S tímhle je konec. Myslíš si, že příjdeš, řekneš mi něco tak úžasnýho a všechno bude ok?"
"Ne, to ne... Jen Tě prosím o odpuštění"
"Já jsem idiot. Vážně debil, nesnáším se... Ale, nedokážu Ti říct ne" byl naštvanej sám na sebe.
"Díky" posunul jsem se k němu a objal ho.
"Nechci o tebe přijít, jsi můj nejlepší kámoš" usmál jsem se.
"Adame,, ať chceš nebo ne, o mě nikdy nepříjdeš" řekl smutně.
"To je dobře" usmál jsem se znovu a chystal se odejít. Ale ještě před tím jsem ho varoval.
"Jen,, jen prosím dej si pozor na Issaca. On je starý prase"
"Neboj, jsem dospělej" připomenul mi.
      Ano, to je, ale někdy se vážně chová jako to nejroztomilejší dítě.
"Kdyby něco, můžeš přijít ke mě" po těchto slovech jsem odešel.
Na chodbě jsem potkal Issaca. "Jestli mu něco uděláš, zabiju tě"
"Klídek mámo, nejsem pedofil!" úchylně se usmál.
"Ale úchyl ano" otočil jsem se za ním. Nic na to neřekl jen ukázal fakáča.
     Vešel jsem do pokoje, kde už spal Monte. Za takovou chvíli usnout jo?
Já šel do sprchy. Vykoupal jsem se a omotal si kolem pasu ručník. Vyšel jsem z koupelny a u vchodových dveří jsem uviděl Tommyho, jak na mě s úžasem kouká. Možná to nebyl úžas, možná to byl šok, nevím.
"Co tady děláš?" zeptal jsem se ho.

Z pohledu Tommyho:
     Issac mě vážně začal otravovat, nevěřil jsem Adamovi. Ale nechtěl jsem, aby mě bolela prdel, proto jsem šel k Adamovi.
"No,, ehm," koktal jsem.
     Kdo by nekoktal, kdyby před sebou uviděl Lamberta jen v ručníku a jak mu z jeho dokonalých vlasů stéká voda. Stékala mu z vlasů na ramena a přes ty až na břicho a na ručník. Sjížděl jsem ho pohledem od hlavy až k patě. Může být něco tak dokonalýho?
"Tommy!" zamával mi před obličejem. Ani jsem si nevšiml, že ke mně přišel.
"No, já... Měl jsi pravdu. Issac je prase. Můžu tu být?" najednou jsem na něj všechno vybalil.
Jen se usmál.
     "No jasně, budeš spát na posteli, tady. Já si lehnu na gauč" řekl.
"Ne, to je dobrý. Je to tvá postel, já si lehnu na gauč," jenže Adam se nenechal odbít, jak jsem očekával a prostě rozhodl, že já budu spát na jeho posteli.
     Odešel na chvíli do koupelny a vrátil se oblečenej.
Ale slušelo mu to víc, když měl ručník.
"Dobrou" řekl a zhasnul světlo. Potom si lehl na gauč.
"Dobrou" uvelebil jsem se v posteli.

     Postel byla hodně velká a já nemohl spát, protože se Adam na tom gauči pořád mrvil. Ale nevnímal, asi usínal. Jenže ho zítra bude všechno bolet.
"Adame?" šeptal jsem. Ale nic neříkal.
Monte začal chrápat. Úžasná noc. Raději bych byl v tom pokoji s tím úchylem.
     Vstal jsem a šel k Adamovi. Strčil jsem do něj a on se hned probral.
"Co je, co je?" vyděsil se.
A i přes tu tmu jsem viděl, jak na mě jeho vyděšené oči koukají.
"Nic, neboj se. Jen,, nechceš si jít lehnout ke mně? Tady se nevyspíš"
"A nebude ti to vadit?" zeptal se.
"Ne, určitě ne" chytl jsem ho za ruku a zatáhl do postele (to zní úchylně :D). I přes to, že to byla velká postel, namačkal se ke mně.
"Spíš?" zeptal jsem se.
"Ne a ty?" musel jsem se nad touhle otázkou pousmát. Jak můžu spát, když mluvím? Adámek byl asi ospalej.
"Ne" zasmál jsem se.
     Otočil se ke mně čelem a usmál se. "Díky" řekl.
"Za co?"
"Že jsi přišel"
"Ale prosím tě! Kdybych nepřišel, tak se tu nemusíš se mnou mačkat"
"Já se rád mačkám" smál se.
Neodolal jsem, musel jsem ho políbit. Já,, asi jsem blázen ale musel jsem.
      Neodstrčil mě, jak bych očekával. Začal mě líbat taky. Vjel jsem mu prsty do vlasů a přitiskl víc ke mně. Ale potom,,,
"Adame.." snažil jsem se ho odstrčit, i když jsem nechtěl.
     Věděl jsem, že jestli se mezi námi něco stane,, něco víc, už to nebude takový, jako dřív. A to jsem nechtěl. Byl fakt, že jsem byl do něj zakoukanej a každej to věděl, ale nechtěl jsem, aby tomu Adam věřil. Nikdy si toho nevšímal a ignoroval to.
Možná to tak bude lepší pořád. Vzdám se radši lásky k němu, než abych se ho vzdal úplně.
Když viděl, že se bráním, odtáhl se ode mě.
"Promiň mi to" řekl jakoby provinile, vstal z postele a odešel ven. Ven z pokoje. Kam chce jít?
Snad ne ven, prší tam.
     Vyběhl jsem za ním. Ani nevím proč, prostě jsem mu musel říct, že to takhle nejde.
"Adame počkej!" zavolal jsem na něho.
"Co je?" otočil se naštvaně.
"Promiň, já..." nestačil jsem nic říct a vyjel po mě.
"Jaký promiň?"
Ale než stačil říct něco víc, začal jsem mu všechno vyčítat.
"Ty prostě pořád čekáš, že před tebou každej padne na kolena viď? Jenže já jsem Tommy, tvůj bassák. Jedinej člověk, kterej k tobě cítí něco víc, něco, co nemůže cítit ani tvůj největší fanoušek. Víš to moc dobře, ale ty to prostě nechceš vidět. Nebudu ti to proto dál ukazovat. Nemá to cenu, ty prostě žiješ svůj život" začal jsem mu říkat všechno, co si myslím, byl jsem hodně upřímnej.
     Nadechoval se, že něco řekne, ale já pokračoval v tom svým.
"Ne, mlč! Žiješ si svůj život, do kterýho já nepatřím. Nikdy jsem nepatřil a vím,, že i nikdy nebudu. Tvůj svět je moc úžasnej, moc blískavej na mě. Ten všechen přepych co máš a nevážíš si ho. Každej ti dá co chceš. Máš všechno, po čem já kdy toužil. Vím, že po tobě nemůžu chtít to nejcennější. To, co jsi nikomu nikdy nedal. Zrovna já, někdo, kdo ti nesahá ani po kotníky. Tvou lásku... Tu si necháváš jen pro sebe. Topíš se v ní, ale nevidíš to. Víš, že každej by tě chtěl, pro každýho si bůh a proto toho využíváš. Ale je konec Adame! Konec... Já tohle dál nesnesu, nesnesu být v tvé blízkosti.." všechno tohle, co jsem cítil jsem mu řekl. Jen tam stál, slzy v očích a koukal. Měl slzy v očích? Co si to dovoluje? To já jsem ten, co by měl brečet. On nemá žádný city, jak může brečet? Neřekl na to nic, protože jsem mluvil dál.
     "Chtěl jsem Ti být vším, dát Ti všechno,, ale poznal jsem, jakej seš. Já,, já vážně nevím, co na tobě tak miluju" začal jsem slzet.
"Nechápu, proč na tebe musím pořád myslet. Je to vážně těžký, vědět, že Tě mám tak blízko a přitom tak daleko. Ne,, tohle já vážně nemůžu. Promiň.. Vždycky sis se mnou jen hrál, nikdy jsem pro tebe nebyl nic víc. Ale já to od tebe ani nečekám, víš?!.. Klidně si jdi a hraj si na to, že je ti celej svět ukradenej, ale já vím, že není. Proč to děláš? Proč ze sebe děláš sochu? Sochu, která nemá duši, city ani srdce?!" už jsem chtěl s tím vyprávěním a nadáváním skončit, muselo ho to bolet. Ale on nic neříkal a to mi vadilo nejvíc, jen tam tak stál a díval se mi do očí. Ale já měl potřebu mu nějak ublížit. Moc... Tak, jak on ubližoval celý ty roky mě.
"Fajn,, jak chceš. Nebude těžký najít někoho, jako jsem já, nebo ještě lepšího. Jak jsem řekl, končím.. A to se vším." myslel jsem tím to, že končím v Glam Nation.
     Chvíli jsem tam stál a čekal, jestli něco řekne, ale neřekl nic. Proto jsem se vrátil do svýho pokoje a začal si balit věci. Ne, nemůžu tu být dýl, neodehraju další pitomej koncert. Nesnesu už ty jeho pohledy, jeho polibky, nic. Proč jenom jsem se musel zamilovat? Proč? Proč vždycky do někoho tak nedosažitelnýho? Jsem idiot, já vím.
"Co to děláš?" vzbudil jsem nechtěně Issaca.
"Balím věci, nevidíš?" řekl jsem naštvaně. "A proč?" koukal na mě.
"Protože končím"
"Jak to myslíš, že končíš?" vykuleně mě pozoroval.
"Tak, jak to říkám" zapnul jsem tašku a popadl další.
"Tommy prosím, nedělej to" ozval se Adamův hlas mezi dveřmi. Nepodíval jsem se něj.
"Takže za to můžeš ty? Co si mu udělal?" vyjel po něm Issac.

Z pohledu Adama
     Byl jsem na sebe naštvanej, všechno se zdálo být perfektní ale jenom pro mě. Neviděl jsem, že se Tommy trápí a bylo mi to líto. Bylo mi to líto teď, ale to už je pozdě. Chtěl bych vrátit čas.
"Ty sklapni!" ukázal jsem na Issaca sedícího v posteli. "Tommy prosím, dej mi šanci" prosil jsem.
"A tys mi ji dal? Dal si mi šanci?" otočil se ke mě. Slzy už si našly cestu ven a stékaly mu po tvářích dolů.
"Je mi to líto" přišel jsem k němu blíž.
"Ne, není"
"Věř, že je" chytil jsem ho za bradu a přitiskl jeho rty na svoje.
"Už to děláš zase" nelítostně mě od sebe odžduchl.
"Zase si myslíš, že každej může být tvůj" křičel na mě.
"Ale co když se zamiluju? Pořád budeš tvrdit, že to dělám schválně?"
"Ne Adame, ty si zahleděnej sám do sebe. Ty nikdy nikoho nebudeš milovat!"
     Jeho slova mě bodala do srdce. Zabil půlku mě, už když jsme byli na chodbě, teď zabíjí i mou druhou půlku. Zapnul tašku, vzal je obě dvě do rukou a utíkal z hotelu pryč.
Utíkal jsem na chodbu ale nestačil jsem ho. Opřel jsem se o zeď a vydechoval, v tu chvíli jsem se tolik nenáviděl, chtěl jsem zemřít. Sjel jsem po té zdi dolů a začal brečet. O Tommyho jsem vážně nechtěl přijít, proč se to stalo?

      Přerušili jsme všechny koncerty a věnovali se hledání novýho bassáka. Nebo spíš ostatní se tomu věnovali, já pořád čekal, že se Tommy vrátí. Manager mi pořád dával vinnu za to, že odešel. A měl pravdu, mohl jsem za to, ale bolelo mě to, proto mi to nemusel pořád připomínat.
Volal jsem Tommymu každej den, každých 5minut. Nebral to a ani na smsky mi neodpovídal. Kdybych aspoň věděl, co sním je. Co když teď leží někde ve škarpě? Sakra Adame! Na co to zase myslíš?
"Půjdu ho najít" oznámil jsem klukům a tím přerušil jejich debatu.
"Cože?"
"Tommyho... Půjdu se po něm podívat. Když nebude doma, bude u sebe u rodičů" vstal jsem a oblíkl jsem se. Byl jsem rozhodnutý, že ho najdu. Musím mu něco říct a poprosit ho, aby mi znovu věřil.
     Všichni na mě koukali jak na blázna, já jen nad jejich nechápavostí zakroutil hlavou a odešel. Vzal jsem si auto. Jel jsem nejdřív k Tommymu, protože kde jinde by byl, než zalezlej doma v posteli.
V autě to na mě všechno dopadlo. Cítil jsem smutek, strach, očekávání, prostě jsem měl smíšený pocity.
Když jsem byl konečně u jeho dveří, zazvonil jsem.

Z Tommyho pohledu
      Byl jsem snad týden úplně mimo. Nevylezl jsem z domu a jen koukal do zdi nebo na televizi, kde stejně dávali jenom samí romantický sračky a mě to přesto, že to byla kravina, dokázalo rozbrečet. No jo, já jsem stará citlivka.
Když jsem uslyšel zvonek, překvapilo mě to. Protože u mě snad ještě nikdy nikdo nezvonil. Aspoň vím, že ten zvonek funguje. Nechtělo se mi chodit otevírat, ale zvonek cinkal nepřetržitě dál.
Vstal jsem a dobelhal se ke dveřím.
"Sakra co je?" otevřel jsem dveře, aniž bych tušil, že tam stojí Adam.
Chtěl jsem zase zavřít ale zarazil dveře rukou.
     "Tommy..." podíval se na mě zdrceně. Neměl slov? To já bych měl být zdrcenej, ne on. Na co si to zase hraje? Vždyť mu je vždycky všechno jedno.
"Prosím pusť mě dovnitř" poprosil a já ho pustil.
     Celej týden jsem tu byl sám, stýskalo se mi po nich ale neměl jsem v plánu se vracet.
Až mi bude líp, najdu si nějakou jinou skupinu.
"Co chceš?" zeptal jsem se chladně a opřel se o kuchyňskou linku.
"Prosit Tě o odpuštění" řekl.
"Tak pros..." snažil jsem se ho zmást.
"Tommy nedělej mi to ještě těžší, než to je"
"Já? Takže za všechno můžu já, ne? To jsi mi přišel říct?"
"Ty se musíš za každou cenu hádat?" skřivil obočí.
"Ne, fajn.. Promiň." omluvil jsem se.
      Vážně jsem byl mimo, nevěděl jsem pomalu co říkám, natož co mám dělat.

Z pohledu Adama
     Vůbec jsem nevěděl, kde mám začít. Vlastně jsem ani nevěděl, co mu chci říct.
I když jsem říkal něco, co jsem možná nechtěl, snažil jsem se mu celou situaci objasnit.
"Hele.. Já,, je mi líto co se stalo a ty to víš. Minule v hotelu... Všechno si mi vyčetl. Všechno, co se dalo. A já nad tím přemýšlel. A dlouho... Měl jsi pravdu, byl jsem namyšlenej, bezohlednej hajzl a myslel jsem si, že když jsem Lambert, že můžu všechno... Ale změnil jsem se" přesvědčoval jsem ho.
"Vždyť mě znáš Tommy. Víš, jakej doopravdy jsem." pokračoval jsem.
"Vím... Ale já se zamiloval do toho starýho Adama. Do toho, kterej mě každý ráno vítal objetím. Ten, kterej mi říkal Tommýku, i když jsem to nesnášel. To jsi byl ty. Miloval jsem to, jak ses na mě díval. To jsme ještě ani nebyli známí. Nikdo nás neznal. Ale byl jsi to ty. Až postupem času se z tebe stalo tohle." snažil jsem v něm objevit toho starýho, dobrýho Adama, kterýho jsem tolik miloval.
     "Vážně jsem se změnil..." řekl.
"Proč? Proč tohle děláš?" ptal jsem se.
"Protože,, jsi pro mě mnohem víc, než jen bassák z kapely" usmál se.
"A co jsem? Co pro tebe vlastně znamenám Adame? Prosím už se vyjádři, řekni mi co cítíš." naléhal jsem na něj. Z očí se mi linuly pomalu ale jistě slzy. I jeho oči se pomalu halily do závojů třpytivé vody.
"Nechci Tě ztratit. A jestli bude potřeba"... polkl na sucho a pokračoval... "Klidně skončím i s tímhle vším. Bude to bolet ale udělám to. Skončím s tím fenoménem jménem Adam Lambert a budu to zase já." slzy mu stékaly dolů po tváři a vzaly s sebou i jeho tužku na oči. Měl ji proto rozmazanou po tvářích.
"A to protože Tě miluju" dodal.
     Přicupital jsem k němu a začal ho líbat. Potom jsem ho objal. Pevně mě k sobě přitiskl.
Stáli jsme tam v obětí ještě dlouho.

      Nikdy nezapomenu na to, jak mi to řekl. Vrátil jsem se zpátky do kapely a odjeli na turné do Londýna. Fanoušci byli úžasní a mi po měsíci našeho utejovaného vztahu oznámili, že jsme spolu. A to proto, že bulvár vydal článek s tím, že se budeme brát. To nás oba rozesmálo. A proto jsme řekli, že jsme spolu a že se milujeme. Nikomu to nevadilo, přišlo mi, že spíš byli nadšení.
     Všechno nakonec dobře dopadlo a Adam se vážně změnil. Kdykoliv jsem ho potřeboval, všeho nechal a šel ke mně. Je to ten nejúžasnější člověk, co znám. Je pro mě vším, má velké srdce...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marwin Marwin | Web | 15. listopadu 2010 v 22:03 | Reagovat

Heeeej..zrovna jsem docetl...a jooou..Tommyho si stvarnila jako taky delavam casto i ja..jako beznadejne zalaskovanyho klucika..proste nas pretty kitty in love :-P ...heeej..uzasna byla ta scena, jak to Tommy uz nevydrzel a vsechno ze sebe rval ven..ven Adamovi do obliceje...to bylo krasne receno, jak vylozil sve sdrce na dlani a zaroven z nej sel vztek, zlost a zoufalstvi...a hele Adamek se nam vzpamatoval jooo?..a prece po tejdnu prisel zanim :-P ...a joo joo joo..odlozil kostymek Lambert bitsch do skrine a vybral si Tommyho...tak to ma bej ne? :-P  :-P
Hezkaaa poviidka Alex !!!!!!! ...A chudak Isaac, byl tady ta svine a uchyl :-D  :-D  :-D

2 Alex Alex | Web | 15. listopadu 2010 v 22:26 | Reagovat

heey,dííky  sem necekala ze se ti to bude tak líbit D jo, tu scénu mám ráda, sem ji prožívala jak....  já prostě nedokážu z Tommyka udělat hajzla  joo, Adámek byl vždycky hodnej jenom mu to prostě stouplo do hlavy a Tommyho s nevšímal :/ chudák  ale dobře to dopadloo ♥

3 Adommyloverka Adommyloverka | Web | 16. listopadu 2010 v 7:03 | Reagovat

Užasný klrásný moc se mi to líbí jelikož adommy příběhu je málo a tenhle je krásnej a užasnej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama